Julien Parsons:
RAMM sbírá výtvarné umění již od svého otevření v 60. letech 19. století a za posledních 150 let jsme nashromáždili obrovský rozsah. V tuto chvíli máme ve sbírce asi 7000 uměleckých děl.
Jsem Julian Parsons; Jsem vedoucí sbírek v RAMM.
Kolekci, která je z velké části skladem, vybíráme kusy pro konkrétní výstavu, které říkáme hang – v podstatě rotace děl každých pár měsíců – abychom mohli dát kouskům nové téma nebo novou interpretaci. A to si myslím, že je důležité, protože samozřejmě nemůžeme zobrazit veškerý materiál, ale chceme lidem umožnit přístup k co největšímu množství umění.
Sbírka, určitě prvních sto let, první století, byla hodně o shromažďování zemřelých umělců, byla o sbírání historických děl, a to se odráží ve velké části sbírky.
Toto je portrét Joan Tuckfield, který je jedním z prvních děl ve sbírce RAMM. Víme, že Joan byla manželkou exeterského starosty Johna Tuckfielda, který byl v roce 1550 starostou Exeteru.
Po Johnově smrti zůstala Joan opravdu důležitou členkou exeterské společnosti, o čemž si možná v období pozdního středověku nemyslíme, že by ženy byly důležitými členkami společnosti, ale ona rozhodně ano. Takže byla dobře propojená a bohatá a vlivná.
Nedávný výzkum dokonce ukázal, kde bydlela, a víme, že žila ve farnosti St Pancras v Exeteru, v jedné z nejbohatších oblastí města na bydlení, na High Street.
Když se tedy na portrét podíváte opravdu zblízka a byl také zobrazen na rentgenovém snímku, můžete skutečně vidět zbytky stojáčku, ve kterém by byla Joan původně zobrazena. Obraz byl přemalován s módnější kapucí ve tvaru štítu.
Lidé chtěli být na svých obrazech ukazováni v tom nejmódnějším kostýmu. Takže někdy, pokud výroba těchto děl trvala dlouho, lidé změnili svou módu, aby se ujistili, že budou zobrazena v nejmodernějším vybavení v moderním jazyce.
Takže si myslím, že je skvělý způsob, jakým se můžete dívat na portrét Joan. Je to docela drsná dáma, ale ve skutečnosti se za ní skrývá skvělý příběh. A víme, že když zemřela, nechala ve své závěti peníze na charitu pro chudé. Takže si myslím, že z toho obrazu je to cítit, a myslím, že je to opravdu nádherný portrét.
Ve sbírce jsou zjevně díla některých z nejvýznamnějších umělců britské historie umění. Jedním z nich je JMW Turner. Turner přišel na jihozápad při mnoha příležitostech a víme, že přišel v roce 1814 a dělal náčrty kolem údolí Dart, kolem řeky Dart.
O dvanáct let později jednu z těchto skic a skupin skic proměnil v dokončenější dílo, které ukazuje opatství Buckfastleigh a řeku Dart, jak se klikatí údolím. A také v popředí ukazuje pár chlapců, kteří svírají vejce z ptačích hnízd. Takže je tu také jakýsi skutečný smysl pro místní chuť.
Kolekce obsahuje rozmanitost, ale také pocit kontinuity a soudržnosti. Práce se tedy zaměřuje na jihozápad a Devon zvláště. Hned od 18. století přicházeli umělci na jihozápad, aby ztvárnili krajinu, zejména kvůli povaze scenérie a kvůli významu oblasti z hlediska uměleckého útočiště, umělecké oblasti.
Takže téměř sto let po Turnerovi umělci stále přicházeli na jihozápad. A v roce 1913 přišel na jihozápad Lucien Pissarro. Obraz, který máme, je obraz, který ukazuje Riversbridge Farm, což je farma zasazená do nádherné scenérie.
Lucien Pissarro byl nejstarší syn Camille Pissarro, francouzského impresionistického malíře. Byl vychován, víte, obklopen umělci jako Renoir a Monet, Seurat. A myslím, že na Pissarrově díle je hned vidět, stále nese zbytky, ozvěny jeho výchovy ve Francii s tímto velmi impresionistickým pocitem.
Pissarro se k této scéně stále vracel, aby se pokusil zachytit okamžik, kdy se na stromech začíná objevovat květ jabloně. Zjevně toho roku 1921 bylo velmi vlhké jaro, takže musel najít ten správný okamžik, právě když si myslel, že stromy jsou v nejlepším stavu.
Další kousek, který se mi obzvlášť líbí, je portrét Abrahama Canna. Identitu umělce neznáme s jistotou, ale předpokládá se, že jde o Henryho Cauntera a byl namalován kolem roku 1850. Dílo ukazuje opravdu výraznou postavu, a když se na obraz podíváte, existují vodítka k jeho povolání .
Klobouk a šátek a kabát hlavní postavy a on se opírá o podstavec a na podstavci je postava Herkula, která ukazuje sílu, a pak vyřezávaný podstavec s několika postavami. A když se pozorně podíváte na postavy, uvidíte, že se chystají zahájit zápas. To vše jsou vodítka k identitě Abrahama Canna, který byl posledním šampiónem v zápase v devonském stylu.
Příběhy jsou takové, že by si namočili boty například do věcí, jako je býčí krev, aby je nechali uschnout a stali se opravdu tvrdými, takže mohli způsobit více zranění svým protivníkům. Proto si myslíme, že se Abraham Cann stal tak úspěšným.
Kolekce jsou inspirací i pro žijící umělce. Takže jsme samozřejmě spolupracovali se současnými umělci na konkrétních projektech kolem sbírek. A také je tu pocit, že stále chceme sbírat. Víte, tohle není mrtvá sbírka, je to sbírka, která se neustále rozrůstá.
Hodnota sbírky skutečně je, jistě pro pohledy na místní oblast, v tom, že často zapouzdřují historii, budovy, pouliční výjevy, které jsou úplně pryč. A například v Exeteru bylo zjevně vybombardováno během války, mnohé z toho zmizelo navždy a někdy jediný záznam některých z těchto pouličních scén, některých z těchto fantastických historických budov, existuje v obrazech, které máme. zde: akvarely, kresby, skici.
Je to tedy opravdu cenný zdroj. To je jeden z důvodů, proč dáváme co nejvíce online, aby lidé měli přístup k materiálu: nejen pro jeho uměleckou hodnotu, ale pro jeho hodnotu v historickém výzkumu a rodinných dějinách. Takže je to opravdu dynamický pocit aktivity na kolekci.
Jednou z radostí práce v muzeu a práce kurátora nebo člena sbírkového týmu je možnost dostat se tak blízko k dílům. Myslím, víte, myslím, že to je zkušenost, kterou má jen velmi málo lidí, zvláště když se díváte na práce velkých, renomovaných umělců, velkých mistrů svého řemesla. To mi připadá jako skutečné privilegium.
Napadá mě pocit úsilí potřebného k vytvoření velkého umění. Není to jen o talentu; je to také o tvrdé práci a obětavosti a dělání stejné věci znovu a znovu. Takže cítím, že je tu pocit pochopení, že v životě, pravděpodobně jako v umění, je to zčásti talent, ale zčásti také oddanost, motivace a soustředění. Myslím, že to je jedna z věcí, které si ze sbírky odnáším.
